Můj druhý den v Dánsku. Je poledne, v 16:00 mi jede autobus směr Kodaň a já zase jdu lesem a útesy vidím jen v průzorech. To snad ne! Ale dopadne to dobře, nebojte.   Ráno jsem se v penzionu probudila s překvapením. Po dnu, kdy jsem nachodila nejméně 15 kilometrů, z toho sešla a vyšla 497 prudkých schodů, jsem čekala, že budu rozlámaná a všechno mě bude bolet, hlavně nohy. Probudila jsem se ale úplně v pohodě. Že by za to mohla ta dánská pohostinnost?! 😊 A tak jsem s úsměvem na tváři zamířila na snídani, kde jsem potkala část „svých“ dánských rodin. Pak jsem se sbalila a vyrazila na autobus, který mě měl dovézt k útesům Møns Klint.…