Howth (Irsko), to je romantika a dechberoucí výhledy

Poloostrov Howth, to je romantická cesta po útesech od přístavu až k majáku. Dojít až k majáku musí být opravdu krásné! Škoda, že se mi to už dvakrát nepovedlo. Ale o tom až později.

Když se mě někdo ptá, co je určitě nutné vidět v Dublinu, vždy na prvním místě zmíním poloostrov Howth. Jaké je pak překvapení, když lidé zjistí, že Howth vlastně vůbec není v Dublinu. Je ale takový kousek od Dublinu, že by byla velká škoda ho při vaší cestě do irského hlavního města vynechat.

Pokud jste v Dublinu třeba jen na víkend, stačí poloostrovu věnovat jen jedno odpoledne (dopoledne si můžete zajít třeba do muzeu piva Guinness Storehouse). I jen půlden stojí za to! Doporučuju ale věnovat tomuto nádhernému místu celý den.

Na poloostrov Howth se z Connolly Station v Dublinu dostanete pohodlně vlakem za necelých 30 minut.  Cena jednodenní zpáteční jízdenky je 6,25 EUR. Pokud máte Leap Card, což je taková Odiska na dublinskou dopravu, tak jen 2,40 EUR.

V Howth přijedete na mininádraží, ze kterého je doslova za rohem přístav, kde kotví jachty všech velikostí a barev. Po cestě do přístavu minete hodně restaurací, ve kterých si můžete vychutnat fish & chips nebo mořské plody.

Pak máte několik možností. Můžete se procházet jen po přístavu a zajít k majáku Howth Lighthouse nebo zvolit jednu z 5 tras a poloostrov trochu prozkoumat.

Nejméně – fyzicky i časově – náročná je zelená trasa Howth Cliff Walk. Jak název napovídá, vede po útesech a míří směrem k majáku Baily Lighthouse. Zelená trasa k němu ale přímo nevede, odbočí na tzv. The Summit, což je nejvyšší bod poloostrova ve výšce 171 metrů. Je to takový minikopeček, ale je z něj dechberoucí výhled na maják a celý poloostrov. Celá trasa by vám neměla zabrat víc než hodinu a půl. Tuším ale, že budete obdivně zastavovat a fotit, tak bych si určitě nechala na tuto trasu více času.

Nejdelší a nejnáročnější trasa je označena fialovou (purple) barvou. Vede víceméně kolem celého poloostrova a je označována za těžkou. Sama jsem ji bohužel ještě nešla, ale myslím, že pokud už jste někdy někam šli pěšky, neměli byste se nějak extra zapotit. Celá trasa měří 12 kilometrů.

Informace o všech trasách si můžete přečíst tady.

Jak už jsem psala: dojít až k majáku Baily Lighthouse musí být opravdu krásné! Zatím jsem udělala dva pokusy a vypadá to, že se na Howth budu muset ještě vrátit.

Za nic, co se vám nepovede, samozřejmě nemůžete nikdy vy. Já mohu obvinit z prvního neúspěšného pokusu Google (absolutně neodpustitelné!) a z druhého počasí (je to v Irsku, takže se odpouští).

Když jsem plánovala první cestu svých výletníků na Howth, ukázaly mi Google mapy, že od přístavu k majáku to je slabá hodinka. Hodně času v přístavu jsme tedy s holkama věnovaly focení se v různých polohách. Na cestování jsou přece nejdůležitější fotky na Instagramu, ne?!

Když pak jdete po útesech, nejde tomu odolat – musíte se každou chvilku zastavit, zírat nebo zírat a fotit. Výhledy jsou opravdu úžasné! A tak jsem si po asi hodině a půl uvědomila, že už jdeme o dost dýl, než co sliboval Google a maják je pořád v nedohlednu. Zeptali jsme se pak lidí, kteří šli v opačném směru, jak dlouho nám asi ještě zabere cesta k majáku, a když říkaly, že alespoň ještě jednou tolik, musela jsem zavelet k návratu, protože bychom cestu zpátky do tmy nezvládli.

Asi byste si řekli, že podruhé už se něco takového nemůže stát a bude i časová rezerva. Ano, ta byla, ale bohužel nás zaskočilo počasí. Na procházku po útesech jsme při druhém výletu vyrazili skoro okamžitě. Bohužel v polovině trasy začala bouřka a musím přiznat, že jak se máločeho bojím, tak když jsem uviděla první blesk v otevřené krajině, tak ve mně byla malá dušička. Navíc jsem v té chvíli šla sama, protože já ráda chodím sama, tak jsem se od své skupiny záměrně oddělila. Zůstala jsem stát a přemýšlela, co dál, protože schovat se nebylo kam, když mě došla skupinka Irů, a jedna z nich se mě poněkud hystericky zeptala: „Co budeme dělat?!?!?!“ Chtěla jsem říct, že to tady nejsem já, kdo by měl mít zkušenost s irským počasím, ale nechtěla jsem zvyšovat hysterii, tak jsem navrhla, že zkusíme chvíli stát. Třeba si nás bouřka nevšimne.

Naštěstí bouřka jak rychle přišla, tak i odešla. Ale pak už jsem neměla odvahu pokračovat dál. Úplně stejný úsudek udělali i moji svěřenci, kteří se po stezce pohybovali přede mnou, počkala jsem na ně a společně jsme pak otočili ty, kteří byli za mnou.

V obou případech se ale naštěstí ukázala správnost pořekadla, že i cesta je cíl, protože i když jsme nedošli až k majáku, tak cesta po útesech poloostrova Howth je nezapomenutelná, a vůbec se nedivím, že tolik mužů ji volí jako místo, kde požádají svou přítelkyni o ruku. Howth je totiž místo, které k romantice přímo vybízí.