Amerika a alkohol

Vsadím se, že už jste to slyšeli: pití alkoholu na veřejnosti je v USA zakázáno. Je tam ale jedno drobné ALE. Když máte daný alkohol v papírovém sáčku, můžete ho vesele popíjet kdekoli. Všichni samozřejmě ví, že máte pivo, ale protože je v papírovém sáčku, tak je to v pořádku. I když v pořádku….Američané to považují za společensky nepřijatelné a několikrát jsem slyšela, že na veřejnosti pijí alkohol jen ti nejhorší lidé. A to je ten kulturní rozdíl, protože pro nás je naprosto přirozené koupit si k posezení s přáteli (a to kdekoli) pivo nebo víno, o tvrdém alkoholu ani nemluvě. Naprosto upřímně, člověk, který na večírku nepije alkohol, je tady v Česku vždycky tak trochu podezřelý, že?!

Takže až budete v USA a budete si chtít udělat piknik v parku nebo jen tak zrelaxovat u piva, tak si s pivem kupte i papírové sáčky. Nezapomeňte! Pokuty jsou opravdu vysoké. Taky je dobré připomenout, že v USA se alkohol smí pít až od 21 let.

Když jsem jela poprvé se skupinou klientů mé jazykovky na výlet do New Yorku, tak nějak jsem na tohle všechno zapomněla. A taky jsem zapomněla na to, že tahle parta musí mít alkohol s sebou na každém kroku. Jedu na výlet, tak mám u sebe jako správný Čech placatku se slivovicí, ne?!

Úplně první místo, které jsme v New Yorku navštívili byl Liberty Island, na kterém stojí Socha svobody. K té se musíte z Battery Parku dopravit lodí. Před vstupem na loď (ostatně tak jako na většině jiných míst v New Yorku) probíhá stejná bezpečnostní kontrola jako na letišti. A tak naše skupina prochází touto kontrolou a já samozřejmě nečekám žádné problémy, když tu na mě volá zoufalý David, že mu chtějí vzít placatku s domácí ořechovicí. Placatka je dárek a David se jí nechce vzdát. Musí ale udělat velmi těžkou volbu: buď mu strážník zabaví placatku i s ořechovicí nebo ořechovici vylije a placatku si nechá. S těžkým srdcem se rozhodl pro vylití. Když ji vylíval, strážník řekl, že krásně voní, což Davida opravdu „potěšilo“.

Aby toho nebylo dost, jen co se vyřešil problém s Davidovou ořechovicí, volá na mě Pavla, která má v batohu flašku Jägera. Možná si říkáte: „Proboha, proč někdo s sebou tahá celou flašku alkoholu?!“ Pavlin přítel, který byl na výletě s námi, měl totiž ten den narozeniny a Pavla vymyslela, že na nějakém místě v New Yorku ho překvapíme: popřejeme mu a připijeme si na jeho zdraví. V záplavě nadšení z toho nápadu, který jsme probíraly s Pavlou ještě v Česku, jsem nějak zapomněla na to, že taková akce je v USA vlastně nelegální. Stopku už nám ale vystavili sekuriťáci v Battery Parku. Trvali na tom, že musí lahev zabavit. Snažila jsem se je přemluvit, že bychom si tam u nich tu flašku nechali a vyzvedli si ji po cestě zpátky, ale říkali, že by nás museli nahlásit policii. Jak už se tolikrát od té doby ukázalo, když už jsem v koncích a flaška alkoholu by mi nestála za další trable, tak bych to vzdala, Pavla to nevzdá nikdy. Řekla sekuriťákům, že jde flašku vyhodit a mi řekla, že zajde do stánku s občerstvením před budovou, kde kontrola probíhala, a poprosí je, jestli by si u nich tu láhev mohla nechat. Věděla jsem, že to neudělají, protože v okolí se pohybovalo neuvěřitelné množství policistů (tak jako po celém New Yorku) a tohle si prostě nelajsnou. Navíc jsem Pavlu do této akce vyslala samotnou, protože jsem prostě odmítala být vyhoštěná. Přece jen jsem se chtěla do USA ještě někdy podívat. Myslíte si, že přeháním? Trošku ano, ale alkohol na veřejnosti se v USA bere tak vážně, že se bojím toho, že by to klidně bylo možné.

Měla jsem pravdu. Stánkaři se prý úplně zděsili, když jim Pavla řekla, co po nich chce. Přišla ale bez flašky, tak jsem se jí zeptala, co s ní teda vlastně udělala. Pavla zcela bezelstně: „Dala jsem ji do křoví v parku. Buď tam bude nebo nebude, až se vrátíme.“ Tohle jsem poslouchala se zděšením, protože jsem si představovala, co by se asi stalo, kdyby ji u té akce viděl nějaký americký policajt. Navíc jsem jí řekla, že jsem přesvědčená, že láhev tam bude, protože nikdo nebude mít odvahu mít flašku tvrdého alkoholu v ruce v místě, které se to jen hemží policajty.

A co myslíte? Byla tam, když jsme se po 4 hodinách vrátili zpět? Ano, byla! Samozřejmě ji ale Pavla celý den tahala úplně zbytečně, protože už se ani neodvážila tu flašku vytáhnout z batohu, natož abychom si všichni z té láhve připili.

Jak to bylo druhý den? Myslíte si, že moji výletníci byli těmito zážitky vystrašeni natolik, že nechali veškerý alkohol na hotelu? Ne, ne, Čech si vždycky poradí, pokud jde o alkohol. Ořechovice a jiné tekutiny podobného rázu zamířily do PETek od vody. A tak se ostatním turistům například na nádherné vyhlídce na New York Top of the Rock naskytl pohled na podivnou skupinu jiných turistů, kteří pili VODU z JEDNÉ láhve! Chápete? Šestnáct lidí z tak chudé země, že si mohou dovolit koupit jen jednu PET lahev s vodou. A tak jsem každou chvilku slyšela: „Oli, nemáš žízeň?“ nebo „Oli, ty vypadáš vyloženě žíznivě. Dej si trochu vody!“

Problém s alkoholem byl tímto vyřešen. Už nám ho nikde nezabavili, protože pitný režim je přece důležitý!